Na nic nesahám. Ať si každý poslouchá co chce. Mám dokonce kamarády, kteří poslouchají radiomajáky na východním pobřeží Ameriky. Já jsem také z kategorie, že bych býval Laxík mohl poslouchat. Mě na tom vadila ta zvuková kvalita. Raději jsem se zaměřil na Ö3 a Maďary na FM. Tam taky hráli muziku, která u nás nebyla běžně ke slyšení. Když jsem pak v roce 1990 poprvé uslyšel Fun Radio z Bratislavy, ještě to původní francouzské, tak jsem si myslel, že mi někdo vyměnil aparaturu. Dnes už jsou ty modulace přehnané.
S tím rádiem na tyči jsi mi připomněl událost na kterou jsem již zapomněl. Snad se nebude nikdo zlobit, že to sem nepatří, ale dyť jsou prázdniny.
Koncem 80. let jsem sloužil v Trenčíně na letišti. Tehdy vysílala televize jedničku federální a 2 národní. Česká část posádky byla nespokojena, že nemají českou 2. obrátili se na mě, abych to zařídil. Údolí Váhu je velmi utopené oproti Česku, takže to nevypadalo nadějně. Přesto jsme vzali skříňovou V3S s magirusem (vysuvný stožár) na něj připevnili síto a vysouváním jsme zjistili, že zhruba od 10m začíná být použitelný signál. Pak už to šlo ráz na ráz, kluci v autoparku vymysleli 10m stožár kotvený ve dvou patrech a vrchol byl natočitelný pákou ze země, protože jsme zjistili, že tam chodí i Vídeň a bylo potřeba otáčet anténou zhruba o 90°. Z toho pak byla ostuda, že socialističní vojáci sledují imperialistickou televizi a před ZVP jsem musel Vídeň odladit, ale to už je jiná historie.