Tak já si navléknu na hlavu prezervativ, vezmu svůj akordeon a hurá na brněnské Hl. nádraží. Mezi nepředstavitelně falešnými tóny (až 96 dB!) budu řvát: "Putin je čů..k!!" a "Obama ko..t!!" Než přijede Tvarůžková udělat se mnou rozhovor, zastaví se na pokec dva členové Městská policie, které bude hlavně zajímat moje občanka a hladina alkoholu v dechu. Přátelsky mě vyprovodí a sdělí mi, kdy budu mít besedu se členy přestupkové komise. Nu což, v Brně mě nechtěli, půjdu vejš! Taková Praha má na Újezdu kostel s Pražským Jezulátkem. Udělám to stejný, akorát si na hlavu narvu kondom barevný - s výčnělky - pro ještě větší umělecký dojem. Řvát budu biblické texty, které podpořím jadrnými nadávkami na naše politiky. Nepřijede Tvarůžková. Ani Takáč, ani Moravec, ani Drtinová. Rozhovor budu mít opět se dvěma příslušníky MP, jenže jako recidivistova už budu obviněn z výtržnictví. Víte, pánové, co furt ty "výtržnické kočičky" obhajujete, umění fakt není o tom, narvat si něco na řepu a pak cosi řvát. Umění musí mít hodnotu, a, ano, i (nejen) já mohu posoudit, jestli jsou Pussy Riot uměním, nebo jen prázdným politickým řevem. Mimo jiné: České punkové "Tři sestry" či "Visací zámek" považuji za umění. Aby si někdo nemyslel, že jsem proti punku. Ne, mám ho rád.