mně se podařilo u vysílače Hády "vyrobit" 3 identifikátory tím, že jsem si hrál se synchronizací, schválně jsem ji rozhodil; to byl ale uměle vytvořen falešný stav, mezisymbolové interference.
předpokládám tedy, že ty 2 identifikace QIRX načetl již ve stabilizovaném stavu tyčinky tj. tak jak se na obrázku vzorově prezentuje tj. frekvenční chyba - 387 Hz; hezký odstup s/š 18 dB, fáze srovnané téměř jak na spartakiádě; pak je to zvláštní; nepředpokládám, že tam je silnější zpožděný odraz, impulsní odezva se zobrazí zaškrtnutím Multipath Delays; ovšem spekuluji; kdyby se na chvíli zaháčkl na zpožděný signál a při načítání TII to zamíchal s hlavním signálem...
já jsem měl u Vídně s/š jenom 8-9 dB a s identifikátorem problém nebyl.
To co říká David se mně nezdá, signál TII není slabý; v normě se mluví o výkonu signálu TII v nulovém symbolu v porovnání s ostatními symboly; TII je tvořeno 32 nosnými z 1536 což je poměr 1:48 což je výkonově 16 dB pod zbytkem rámce což umožňuje hrubou synchronizaci přes nulový symbol (každý vysílač používá jenom určitou podmnožinu možných kombinací a tím se nenarušuje požadavek na identický signál v SFN).
je to jedna z mála věcí, která je v normě alespoň minimalisticky "okecána"; jinak je to děsně suchý text, jako suché právnické paragrafy. Vydedukovat jaké standardní nástroje jsou na TII aplikovány je téměř nad lidské síly (energetický rozptyl, konvoluční kódování, diferenciální modulace ap.); budí to dojem, že to konvolučně není zajištěno; ten kód se opakuje 4x ve dané frekvenční oblasti 1536 nosných; proč to asi taky jistit? - a chybička se vloudí?; v normě je šílený vzorec na určení fází těch 32 aktivních TII nosných, kdo to vysvětlí má u mně basu piva; mám pocit, že ty fáze jsou jenom kvůli optimálnímu technickému transferu, k samotnému dekódování TII stačí detekovat, které nosné jsou "on".
Jinak TII je nepovinný údaj, ovšem v SFN asi nevyhnutný - jak by hoši v terénu tu síť monitorovali.
