Dneska, vlastně včera, sem dodělal druhou s "trojřady" 1,9m. Udržet solidní zisk a F/B při dané délce je dost náročný, ale udržet SWR v celém pracovní pásmu pod 1,1 je už fakt brutální, mořil sem se s tím tři dny :-) Pokud by se někdo náhodou ptal, proč se tím vlastně tak jebu, tak prostě proto, že mě to jednak baví, druhak zajímá a treťjak proto, že sem už před víc než deseti lety při příjmu digitálu zjistil, že čím přesněji a precizněji si anténu postavím, tím víc z ní "vydojím" i s obyčejným zesákem a ani nezáleží na 1, 2 dB zisku. Už tehdy mě to vrtalo hlavou, ale SWR sem nějak nepřikládal význam, bral sem to tak nějak jako daný, navíc se tím prakticky nikdo nikde nezabýval, ani sem to neměl možnost nijak měřit, ani spočítat, s SWR se potýkali pouze ti, kteří vysílají, pro "běžný" příjem to nemělo smysl řešit a ani jaksi nebylo jak. Konkrétně sem nad tím začal přemýšlet po stavbě TVD21-69, když pak proběhlo měření (výsledky visí na parabole), chybovost podprahových signálů před korekcí byla až o čtyři řády nižší než u běžných antén (měřeno bez zes) a normálně to hrálo. Můžete mít super zes s šč třeba 0 , když je na anténě swr 2,3, klidně i víc, a to prostě bohužel běžně je, plus další nepřizpůsobení vnese symetrák, žádný běžný není ideální (nejlepší z možného je dobře udělaná sym smyčka z koaxu) a samotný vstup zesilovače taky běžně nebude ideálně přizpůsobený, všechno se to sečte a stejně ho to nějak "rozhodí". Prostě zesílí jen a jen to, co do něj nacpete. A s příchodem dvb-t2 i všichni profi montéři zjišťují, jaký je problém se zpracováním "poškozených" signálů. Řešení je x, já sem začal u prvního článku přijímacího řetězce :-) Jak časem ještě něco víc postavím, prověřím to a proměřím v terénu v konkrétních "problémových" situací, v blízkém okolí je jich dost :-)
