On se také obtížně definuje pojem "bezproblémový příjem za jakéhokoliv počasí". Měla by to být prostá úroveň signálu na vstupu DVB-T tuneru, odstup signál/šum, BER, MER, či další kvalitativní parametr digitálního vysílání? Měla by to být odolnost proti nedokonalému SFN?
Podle mých zkušeností je samotné digitální vysílání vždy kompromisem mezi obsahem (množství dat, šíře pásma) a schopností dopravit ho až ke vstupu přijímače u diváka. Operátor (ČT, ČRa, DB) se snaží najít vhodný kompromis, a čím hůře se mu to daří, tím víc na něj tady (i jinde) nadáváme. Spokojenost absolutně všech nelze dosáhnout - buď lidi nadávají na nízký bitrate programů nebo chybovost (výpadky, kostičky).
Divák/uživatel a spolu s ním výrobci aktuálních zařízení již vyloučili vliv síly signálu, téměř vyloučili vliv odstup c/n. K práci zůstává
chybovost (BER, MER) - zde částečně může pomoci vylepšení SW přijímačů (ale doopravdy jen málo), ale hodně pomůže snížit zdroje chyb. S ohledem na účinnost je řešení velmi snadné -
dobrý výběr vysílače (neplatí, že nejbližší musí být nejspolehlivější, signálů je obrovský nadbytek - tím se liší pravidelné vysílání od přechodného) a
směrová anténa k eliminaci odrazů a rušivých vlivů.
Na straně diváka máme štěstí, že řešení je takto jednoduché - vyřešit chybovost.
Navíc je mezi lidmi také hodně znalých osob, kteří jsou schopni poradit, pomoci nebo samostatně celý úkol vyřešit. Pro toto všechno mám trochu radši pozemní vysílání, protože jde vstříc uživateli (dost věcí vyřeším po telefonu, aniž bych tam musel jezdit

)