...„počítačové pixely“ jsou přepočítávány a nerovnoměrně přerozdělovány na větší počet „fyzických pixelů“.
Tuto citaci jste si mohl ušetřit. Zákony o "nativním" rozlišení placek a co je to pixel, to jistě všichni zúčastnění dobře víme a nic to ve Váš prospěch neříká.
U těchto úvah ale musíte začít úplně od začátku a sice na originálním obrázku. Ten v reálu nemá žádné rozlišení, žádný rastr, žádné řádkování, žádné pixly. Svět je totiž analogový a ne sešněrován nějakými digitálními normami. Až snímáním, třeba kamerou, se reál začně deformovat do jednotlivých pixelů a do shluků pixelů při kompresi nejen co do tvaru, ale i v barvě. Potom i výchozí formát našich úvah = PAL, je složen z uměle vzniklých řádků. Při následném zobrazení na větším počtu řádek, ať už 768, nebo 1080, musí dojít k onomu "nerovnoměrnému přerozdělování". A nyní nastupuje ten efekt kvality a algoritmu upscalingu, nebo zoomování. Představme si ten nejjednodušší přepočet, že to bude právě jen dvojnásobek. A zde opět nejjednodušším řešením je zdvojení řádek. K žádné deformaci nedojde, rozlišení PAL bude zachováno, jen bude rastr zbytečně hrubý, nevyužívající nativní rozlišení displeje. Čili ideální řešení? Jistý výrobce TV chce ale svůj výrobek technologicky plně využít a proto místo banálního zdvojení řádek si pohraje s "vymýšlením" jasových a barevných informací pro řádky, které z PALu přirozeně nedostanou žádnou informaci a to bude každý druhý řádek. Jistě můžeme připustit, že elektronika bude správně naprogramovaná a v detailním pohledu bude sice takový řádek "vypočítán", ale lidské oko to nepozná (nemůže to porovnat s reálem) a výsledný dojem bude lepší, než z obrazovky s rozlišením PAL. Protože obraz bude "jemnější". A ta jemnost bude o to lepší, o kolik bude počet řádek větší a "přerozdělování" dokonalejší. Samozřejmě se to dá i úplně pokazit a výsledkem bude nějak pulsující mazanina, protože výpočet nebyl udělán dokonale.
Stejný efekt se dá provést i s blikáním a trháním obrazu při zobrazení a sledování dynamického záběru, kdy třeba kamera švenkuje. Ani PAL, ani DVB, sami o sobě, nedokáží "vymyslet" nějaké vylepšení plynulosti obrazu, při zachování originálního snímkového kmitočtu. Pro statický obraz lidskému oku stačí i 25 Hz prokládaných, pro dynamický záběr už ne a oko trhavý pohyb vnímá. Jsou ale televizory, které nesnižují vjem blikání obrazu jen prostým zvýšením snímkového kmitočtu a opakováním stejného obrazu, ale mají elektronické obvody, které poměrně jednoduše dokáží interpolovat obrazovou informaci, která v PALu vůbec není obsažena. Vypočítají meziobrázky a tak výsledek téměř odpovídá reálnému obrazu. A pokud se to udělá i s přepočtem do HD rozlišení a dobře, potom může být divácký vjem lepší, než kdyby to samé sledoval na menším rozlišení, tj. SD 768.
Je sice pravdou, že žádný sebelepší přepočet nebude lepší než originál, ale poměrně snadno se dá docílit toho, že vhodně přepočítaný obraz do vyššího rozlišení se bude oku jevit lépe, než přepočet s menším koeficientem zvětšení, který byl "odflinknut". Proto stále tvrdím, že trvání na tom, že méně zvětšený obraz musí být vždy lepší než "šikovně" více zvětšený, není pravidlem a v televizní technologii neplatí. Vzdáleně lze podobného efektu dosáhnout i u třeba inkoustové tiskárny. Snižování velikosti kapiček se ze stejného "digitálního" originálu dá docílit efektu, že se zdá vytištěný obraz jemnější, jen díky jemnějšímu rastru tisku. Zde ale "nativnost" ještě ovlivňuje kvalita papíru, jak se na něm jednotlivé kapičky "rozpíjejí".