Po velmi dlouhé době jsem se odvážil něco napsat pod článek. Ale jak jinak si vysvětlit, že první příspěvek pod článkem mi byl schválen během 20 minut, ale druhý příspěvek ani po třech hodinách nebyl. Šlo o můj příspěvek pod článek
Prima spustí zpravodajskou stanici pod značkou CNN pod příspěvek,
Petr Faistauer: Jasně, jako byste mluvil o mně. Zíral jsem neschopen slova. Obzvlášť mi utkvěla v paměti
sekvence, jak kameraman utíká před tím valícím se mrakem, vrazí do nějakého bistra nebo čeho a vzápětí
vše venku pohltí tma. Za chvíli vidíme jak se objevuje zaprášený chlap v obleku, pak stejně zaprášený
hasič vede ženu atd. Hrůza, děs, ještě když to píšu teď, cítím mrazení...
ve znění:
Ano. Ta hrůza, jak je asi TAM. A starost, CO bude následovat? I na mě něco spadne? Nebo bude válka,
kterou jsem nezažil, ale jsem na ni režimem vycvičen? Válka, o které mám z vyprávění dobrou představu
- o té velké od prarodičů i z bojů a o té druhé od rodičů? Války, které ve všeobecně špatném prostředí
taky začaly nenápadně, jen „mírným“ excesem nad tehdejší obvyklou míru informovanosti a po kterých
po mnoha sousedech zbyla jména vytesaná v kameni?
Tak o tento druh včasného zpravodajství zájem nemám. Raději prominu mluvícím hlavám, že vaří z vody,
ale dají mi informaci, že přes všechno osobní neštěstí zúčastněných byli včas na místě lidé povolaní,
policisté, hasiči a zdravotníci, aby následky udrželi na minimu.
Pozn, 5. 4. : druhý den ráno byl zmíněný příspěvek zveřejněn.