Každý zvukař při své práci přemýšlí, pro jakého posluchače zvuk dělá a na čem to asi bude poslouchat. Když se zvukař trefí, je posluchač nadšen. A naopak. Zvuk „jako ze sluchátka“, „jako ze studny“, „plochý zvuk“ známe každý. Naštěstí je vnímání zvuku hodně závislé na posluchači. A univerzální hodnocení neexistuje.
Za nejhorší považuji technický přístup, když si myslí, že krabičky a udělátka udělají ZVUK samy o sobě. A „čím víc jich přidá, tím líp to nepochybně bude znít“. Bohužel je to stále častější.
Měl jsem možnost poslouchat některé z nejlépe hodnocených záznamů vážné i populární hudby současných i historických na opravdu, ale opravdu dobrých bednách. Jaké bylo rozčarování, že některé naprosto propadly a usvědčily jejich tvůrce z neschopnosti. Mj. mi to ale pomohlo, že si dobré bedny nesmím nikdy pořídit domů, zklamání bych zažíval vlastně neustále.