Koumat nad tím, proč vůbec výrobce svojí TV vybavil tou pseudokonverzí 2D na 3D, asi nemá smysl. Možná je to jen dočasná berlička na období, kdy nebude k dispozici regulérní 3D vysílání ze satelitů a později i třeba z DVB-T2?
Že obrazové procesory toho už umí dnes hodně, to se dá zjistit i v nových foťácích. Nejen, že dokáží rozpoznat mnoho tváří, detekují úsměv, ale třeba i k opakované tváři přidávají jméno. Nemusí být tedy žádný zázrak, poznat určitou hloubku obrazu. Zejména ve scénách, kde se pohybuje kamera, nebo objekty na pozadí. Proto asi úspěšnost konverze 2D na 3D je závislá na zobrazovaném materiálu a pro demonstrace se dá jistě použít nějaký vhodný, třeba i vyrobený na zakázku. Stálý, kvalitní a oči nezatěžující prostorový efekt se asi univerzálně bohužel nekoná.