Zobrazit příspěvky

Tato sekce Vám umožňuje zobrazit všechny příspěvky tohoto uživatele. Prosím uvědomte si, že můžete vidět příspěvky pouze z oblastí Vám přístupných.


Příspěvky - František Ryšánek

Stran: 1 2 3 [4]
46
Takže Střížák analogově komplet zhasne! No super :-)

47
Omlouvám se publiku, spravil to studený restart (vytáhnout napájení ze zdi). Se svými zkušenostmi bych tohle asi měl zkusit dřív, než začnu otravovat na odborném webu. Sním svůj klobouk. Hezký den :-)

48
Je fakt, že cca před 2 lety jsem výpadky EPG občas pozoroval, vždycky se to po pár dnech samo spravilo. Možná je můj firmware citlivý na nějaké nuance ve formátu dat EPG. Hodil by se update firmwaru, ale v ten u tohoto hardwaru těžko mohu doufat :-) Ach jo - zlatá stará analogová technika...

49
Je to pár dní, co jsem si všiml, že můj Gogen 3050 neukazuje EPG pro MUX2. Dneska už není vidět ani pro MUX1. V MUXu 3 EPG dále funguje. Přitom MUX3 má nejslabší signál... to jsou věci. Všecky tři muxy chytám z Bukové Hory (pokud vím). Jestli máte někdo relevantní informace, dejte vědět... Napadá mě, že se tady za pár dní budou kolem zhasínat analogové vykrývače a něco málo v digitálu rozsvěcet, ale nemám tušení, jak by to případně mohlo souviset...

50
Musím poopravit svou vlastní formulaci. Poslední odstavec o "stereo průsečíku mezi osami kamer" je v některých bodech nesmysl, resp. detaily jsou ještě složitější...

Nejdřív jedno "dementi": pokud by kamery při snímání dynamicky měnily svíraný úhel na předpokládaný objekt zájmu, znamenalo by to, že by divák musel mít bulvy trvale rovnoběžné, tj. upnuty na "průsečík v 3D nekonečnu". Resp. upnuty/protnuty na obrazovku. Nebylo by mu dovoleno šilhat na bližší/vzdálenější předměty. Resp. televize by "šilhala za Vás". To by bylo hodně nepřirozené.

Když v reálném světě zašilháte na konkrétní předmět ve "stereo zorném poli" (3D průsečík), přirozeně se Vám rozdvojí obraz předmětů, které mají jinou "hloubku 3D průsečíku". Takže je jedině v pořádku, že se Vám totéž děje při stereo projekci v kině nebo na TV. Nejpřesnější způsob, jak ve stereoskopii s dvěma plochými obrazy aproximovat tuhle možnost, tj. aby divák mohl "šilhat bulvami" na různě vzdálené objekty podle svého, je snímat scénu dvěma kamerami s trvale rovnoběžnými osami. Divák pak může pseudopřirozeně "zaměřit průsečík" na blízké nebo vzdálené objekty. Možná se to dnes přesně takhle snímá.
Ovšem pozor: předpokládá to, že při projekci předložíte dva obrazy dvěma očím tak, aby při "3D zabulvení na nekonečno" se rámy obrazů překrývaly. Tzn. oba obrazy by musely být navzájem vodorovně posunuty o osovou vzdálenost očí. Pokud to budete promítat na jedinou plochou obrazovku (a oddělovat polarizací/TDM/barvou) tak už oči musí šilhat trochu k sobě pro "kamerové nekonečno" a navíc oba obrazy budou proti optimálnímu stavu trochu pootočené kolem svislé osy...

Alternativní uspořádání: pokud by se měl v průměru zachovat osový úhel očí a kamer (+ překryv rámů), měly by být osy kamer trvale "protnuté" v předpokládané vzdálenosti obrazovky. Divák by měl možnost "šilhat" podle svého - na objekty za obrazovkou i před obrazovkou. Obrazovka by vypadala trochu jako "okénko do světa za obrazovkou".

Ať už jsou kamery rovnoběžné, nebo "protnuté ve vzdáleosti obrazovky", divák sice smí šilhat, ale nesmí v tradičním slova smyslu ostřit (musí mít tvale zaostřeno na obrazovku). A teď si vemte, že snímající kamera naopak nutně potřebuje klasicky ostřit. Takže už na bázi ostření bude vždycky prezentovat konkrétní objekt, na který má zaostřeno (objekty na pozadí, nedejbože i před kamerou, budou už v materiálu rozostřené). Pochopitelně pokud se divák pokusí "přeostřit bulvou" na bližší nebo vzdálenější objekt, který je "na filmu rozmazaný", tak se mu obraz jenom rozostří ještě hůř - a zrakové centrum v mozku pozná, že kouká na nějaké "divné 2D stereo".

No a pak je tu ten problém, že pootočit bulvou v 3D prostoru není totéž, jako pootočit bulvou při pohledu na 2D průmět 3D prostoru (obraz na obrazovce). Pootočení optického snímače (se soustavou čoček) v 3D prostoru nezpůsobí "prosté posunutí výsledného 2D obrazu" - výsledná transformace je složitější, laicky bych to popsal jako "efekt rybího oka". Ten má každá optika, nemusí se jednat o ultra-širokoúhlý objektiv. Takže šilhání na bližší/vzdálenější předměty ve "stereoskopické projekci s dvěma 2D obrazy" opět není totéž, jako šilhání v 3D prostoru. A zase se dostávám k tomu, že by se měl stereo obraz v optimálním případě nějak "předzašilhávat" na bližší či vzdálenější objekty, podle "predikce objektů zájmu", aby to zrakovému centru nepřipadalo tak zdeformované. Napadají mě dva způsoby (příklad pro bližší objekt):
1) zašilhat osami kamer k sobě, ale šoupnout výřezy v obrazu od sebe, aby "výřezy na obrazovce zůstaly na místě" (jenom se obraz trochu pokroutí, jak když přes něj přejedete lupou)
2) snímat kamerami s pevným úhlem (nekonečno nebo obrazovka) a korekci šilhavého rybího oka provádět digitálně v postprodukci. Nebo i přímo ve stereo-kameře, s provázáním na monokulární ostření optiky, případně na nějakou "detekci obličeje" apod., pokud to v profi filmařině není sprosté slovo. Je fakt, že zaostřený objekt se dá asi v postprodukci detekovat docela dobře i podle obrazových dat, případně ručně zvolit.
Zmíněné korekce by každopádně znamenaly, že kamera musí zabírat větší obraz (šiřší zorný úhel), který se posléze ve větší či menší míře ořízne.

"Pamětník" popisuje, že v jím sledovaném demosnímku se moc nevyskytovaly objekty, které by se pohybovaly "před obrazovkou". Jeden z důvodů může být, že zejména blízké objekty vyžadují výraznější "úhel šilhání" a tedy výraznější "korekci šilhavého rybího oka", aby vypadaly přirozeně - a proto je lepší se jim vyhnout. U objektů za obrazovkou je "úhel šilhání" menší, resp. s "hloubkou zašilhání" roste mnohem méně výrazně.

A teď si vemte, že nějaké optické parametry/geometrii má lidské oko, úplně jinou optiku (a potažmo "rybí deformace") má konkrétní model filmové kamery resp. objektivu, navíc objektiv na rozdíl od lidského oka zoomuje, takže má tyhle parametry proměnlivé.

Pak je tu již zmiňovaná "hloubka ostrosti", tj. nakolik se rozmazávají objekty před a za ohniskem. U "tele" zoomu je pozadí rozmazanější. Nemluvě o tom, co udělá telezoom se stereo dojmem. S hloubkou ostrosti cvičí taky clona (prakticky vs. expozice, vs. ISO = vs. šum).

Pro optimální stereo dojem je určitě potřeba, aby materiál měl co největší hloubku ostrosti, aby si oko "mohlo trochu vybrat". Bude potřeba držet se nějakého "lidského" zoomu (ani tele, ani makro), aby byl stereo vjem trochu přirozený. Tyhle omezující podmínky patrně taky docela omezují uspořádání snímané scény. Jinak řečeno, je to další důvod, proč by se filmaři neměli snažit o scény, které jsou příliš "hloubkově členité".

A jak už jsem psal - vzdálenost očí máme sice všichni zhruba stejnou, ale každý máme jinak velkou televizi, jinak daleko, nemluvě o filmovém plátně... takže pokud nám nějaké průmyslové sdružení nenadiktuje konkrétní rozměr a vzdálenost obrazovky, bude stereoskopický dojem vždycky do jisté míry pošramocený už tímhle nesouladem.

Abych si pořád jenom necintal pentli, je to asi celé docela věda. Docela mi stačily tyhle zmínky:
http://nzphoto.tripod.com/stereo/3dtake/
http://nzphoto.tripod.com/stereo/3dtake/fbercowitz.htm
http://nzphoto.tripod.com/stereo/macrostereo/macro3dwindows.htm

Docela by mě zajímalo, jak moc je stereo snímání a postprodukce (resp. 3D rendering do stereo snímku) standardizované, jak moc se liší "řemeslná kvalita" produkce z různých studií a dílen (kameramanů, střihačů, a jak se jim všem říká), technické uspořádání stereo-nádobíčka (kamer atd.) a specifické fígle od různých výrobců, jak moc se liší výstup z drahého profi vybavení od přístupu "částečně nebo úplně na koleně" apod. Jak moc se vůbec liší technologické formáty materiálu?
Jedna kámoška dělá v kině a spekuluje, zda investovat do "3D promítačky"... jak moc jsou snímky z různých dílen kompatibilní s různými kamerami? Není to celé jenom marketingový hype, a reálně hromada ostudných nekompatibilit?

Celé 3D video mi připomíná historii prostorového zvuku: stereo, quadro, 5.1, 7.1, několik systémů surroundu, nakonec to celé zní jako s#$%^a, audiofila to nutně tahá za uši - zvuk v kině je obvykle přebuzený, a i když si pořídíte kvalitní 5.1 reprodukční řetězec domů, věrnost zvuku u většiny filmů je dost mizerná, a celé je to nakonec jenom hromada stárnoucích drahých hraček, které zabírají prostor v obýváku a na které nemáte čas...

BTW, slyšel jsem o případu, kdy si člověk nechal vyměnit pravé zrcátko u auta (tuším Fabie), protože ho "tahal za oči" ohnutý širokoúhlý konec (určený pro vykrytí mrtvého úhlu).

51
Internet v televizi?

Proč jo: full-HD televize má docela zajímavé rozlišení, na obrazovku se toho hodně vejde. Nepotřebuju si na ní číst maily, se soukromými věcmi se uchýlím do soukromí. A třeba koukat po večerníčku na tématické filmečky na youtube? To dělá mladej už teď, vždycky mu já nebo žena musíme půjčit na tu chvíli noťase, klikat už se naučil. Kdyby to uměla televize, dávalo by to smysl... ale když bych se chtěl já koukat na zprávy v televizi, je to stejně zase opruz. Čtení zpráviček namísto reklam? Dobrý nápad :-) Docela dobrá alternativa ke scénáři "zapnu time-shift a jdu vykoupat a uspat potomka" :-))

Proč ne: pokud jde o čtení textů, člověk by na to musel koukat dost zblízka, aby to využil. Navíc televizní obrazovky mají vyšší jas, právě kvůli sledování z větší dálky.
A pak klávesnice+myš v obýváku... uff.
Je fakt, že při žravosti dnešních LCD a plazem je i dost jedno, jestli tam nějakých 5-15W navíc žere zabudovaný počítač, schopný browzdat.
A co updaty browzdacího softwaru? Bootovalo by to z RW filesystému? Kdo by ten zabudovaný komp správcoval? Updatovalo by se to samo na dálku? Nebo by to bylo celé read-only? Takže by software během roku zastaral k nepoužití? Mělo by to jednou provždy neopravitelně vadnou češtinu, jako firmware mnoha dnešních spotřebičů?
Další věc je obecný problém "multifunkčního zařízení": když se porouchá jedna dílčí funkce, je potřeba celou krabici (se všemi funkcemi) zabalit a poslat do opravy.
Funkce browsení po webu je potenciálně implementačně složitá. Když vidím složitost a nepovedenost ovládání některých televizí, které mají jenom DVB-T + Analog, mám strach že by někdo napsal browsovací rozhraní tak, aby to bylo prakticky použitelné.
Osobně při browsení oceňuji schopnosti plnohodnotného počítače - možnost ukládat si soubory, rozbalovat zipáče, instalovat si prohlížeče pro méně běžný obsah... Chci tohle všecko provádět své televizi? NECHCI!
Jak už tu bylo řečeno: jako primární zařízení pro Internet asi ne. V domácnosti máme už dva noťasy a chvílema to vypadá, že by se uživil třetí.

Ještě mě napadlo, že by se na tom dalo dobře kolektivně gamesit v pohodlí obýváku na velké obrazovce - ale svého času jako děti jsme si takhle dokázali udělat pohodlí i u klasického kompu. A hlavně na gamesení to chce konzolu nebo počítač - ne nějaký podvyživený read-only webový appendix zabudovaný do televize. A pokud mám na televizi větší rozlišení než na počítačovém monitoru, je to můj problém, že jsem jantar.

Je to užitečnější než 3D? Určitě, mnohonásobně (pozor na dělení nulou).

52
Jak píše pan Pospíšil, zejména při pohyblivých scénách Vám bude scházet dojem fyzického pohybu, mnoha lidem je z toho zle. Mě osobně stačil 3D dojem při gamesení (už někdy v devadesátých letech z Wolfensteina a Dooma) na dvojrozměrné obrazovce. Ještě horší byl optomechanický trenažér v autoškole. Nikdy více. 3D je kravina, dokud výrobci TV nevymyslí, jak hacknout "čidla zrychlení" v lidském těle. Domnívám se, že tělesný dojem tíhy/zrychlení je výsledkem poskládání vstupů z mnoha různých zdrojů (vestibulární systém + různé zpětné vazby z motoriky) a není proto reálné "hacknout všechna čidla"... pro mě je 3D zajímavá technická hříčka, možná užitečná v některých případech jako 3D rozhraní k počítači (návrh/modelování/studium třírozměrných tvarů), ale určitě ne ke sledování pohyblivých scén v televizi kde se stěhuje pozice kamery. Navíc mi přijde, že rozlišení není moc vysoké - při poměrně malém úhlu mezi osami obou očí bude hloubková informace stát za houby  (jasně, "antialiasing" mezi pixely taky něco napoví - ale stejnak). Nemluvě o dvojitém rámečku a snad i citlivosti na úhel pohledu na obrazovku. Ať mi s tím vlezou na hrb...

Zajímavá je Vaše poznámka, že objekty "málo vylézaly z obrazovky k Vám do obýváku". Možná je to obsahem nahrávky. Možná ne. Teď z hlavy si to nedokážu jasně sesumírovat, nejsem specialista na 3D zobrazení...
Jednak mě napadlo, že pokud by něco "vystrčilo hlavu do obýváku", mělo by si to dávat pozor, aby mu hlava neprotla jehlan, promítaný rámečkem obrazovky, který se sbíhá k Vašim očím - tzn. "před obrazovkou je míň místa".
Druhak mám pocit, že potřebné pootočení/posunutí obou dílčích obrazů (L+P) v rovině obrazovky je závislé vedle vodorovné vzdálenosti Vašich očí také na momentální vzdálenosti průsečíku očních os, tj. na vzdálenosti "stereo-zaostření", tj. na vzdálenosti předmětu, na který se díváte. Tzn. snímaná scéna má vždy konkrétní optimální hloubku či rovinu "stereo-ostrosti" - co je před ní nebo za ní, bude trápit Vaše oči, protože se zrakově-motorická centra v mozku budou snažit zašilhat bulvami při upření pozornosti na bližší či vzdálenější předměty (s následkem rozpadu stereo-vjemu). Tahle optimální rovina stereo-ostrosti by mohla odpovídat vzájemnému úhlu natočení obou kamer. Ono by se to pootočení možná dalo aproximovat digitálně posunutím obrazu, ať už při snímání nebo v postprodukci. Řeší se to vůbec? Už jste někdo pracoval s kamerou pro stereo filmování? Měla spřažené ostření objektivu se "stereo ostřením" úhlu mezi kamerami? :-) Ještě mě napadá, že by to znamenalo, že konkrétní materiál (film) by pak musel předpokládat konkrétní rozměr promítací plochy a vzdálenost diváka. Nemělo by smysl, promítat tentýž film v kině a v televizi. Možná to nakonec není až takový problém. Možná ano :-b

Stran: 1 2 3 [4]